Úvod / Dům kultury / KOZLAŇÁCI

KOZLAŇÁCI

předprodej od 4. června

Kdy

  • 3. 10. 2018 16:00
    středa

Kde

  • Muzeum Mohelnice

Vstupenky

Více informací o akci

známé z Tv Šlágr

velký sál DK

vstupné 160 Kč

 

Při koupi vstupenek lze uplatnit benefity (pouze v předprodeji, v den akce 30 min před začátkem už nelze).

Při platbě převodem na účet prosím uvádějte do zprávy pro příjemce Vaše jméno a název představení.

Vstupenky uhrazené bankovním převodem si vyzvedněte v pokladně Infocentra (možno i v den akce půl hodiny před začátkem v pokladně Infocentra). Infocentrum otevřeno pondělí - pátek 8.00 - 12.00 h, 12.30 - 16.30 h.

Upozorňujeme návštěvníky kulturních akcí, že rezervace vstupenek PLATÍ POUZE 1 TÝDEN. 7 dní a méně před akcí už nelze vstupenky rezervovat.

Zakoupené vstupenky nevyměňujeme ani nevracíme.

 

O kapele

Kapela Kozlaňáci vznikla za podivuhodných okolností v kozlanském pohostinství...

To Vám bylo takhle v pátek, když měl Vojta zrovna svátek.
Pivo teklo, to se pilo, v hospůdce nám dobře bylo.
Znenadání není stání, harmoniku Roman shání.
Jak tak hraje, "hubu suší", do židličky stréček buší... a křičí:
"Hergot chlapi, to je málo, to chce víc, aby to za neco stálo"
Že byl tenkrát měsíc duben... vzpomněl Svaťa na svůj buben.
Buben židli střídá a stréček zasejc: "Hergot chlapi, to je bída!"
"Vždyť Vám říkám, chce to víc, todle, chlapi, není nic!"
Sakra dědku, buď už zticha, tak nám sežeň hudebníka!
Jen se neboj chlapče milá, to, co najdu, bude síla.

Další týden, zase v pátek, tentokrát měl Blahoš svátek.
Hned jak sedl, pivo dal, klarinet do ruky vzal.
Pojďme hoši, od bé v duru, však písniček známe fúru.
Od té doby každý pátek, muzikantů byl tam svátek.
Někdy méně, někdy více, červenaly chlapcům líce,
a to hlavně od radosti, odpočali od starostí.
A tak vzniklo uskupení, nad Kozlaňáky že prej není.
S pivečkem je vždycky líp, bez pisníčky není nic.

Jak šel čas, tak přišla sláva, Kozlaňáky si každý žádá.
Na každého jednou došlo a i chlapcům štěstí pošlo.
Ti by hráli, radost dali, na vojnu je páni vzali.
A tak sály prázdné byly, muzikanti neskončili.
Na vojně je chlapcům smutno, tak hráli jen "není nutno".
Saxofon nám klároš střídá, ten náš Blahoš, to je třída.
Trochu líp to hraje zas, už aby vzal vojnu čas.
Tak to šlo dál den co den, byl i jistý zájem žen.
Až pak jednou takhle z rána, ozvala se strašná rána.
Já nebudu lampasákem, budu známým klávesákem...!!! (řekl Blahoš po úderu do stolu)

Začla nová kapitola, Kozlaňáci se mění zhola.
Rozrůstá se žánr písní, klávesák se v rohu tísní.
Zahrají vám i to techno, lidovka to není všechno.
Pak se začnou lidé bavit, jako by hrál Michal David.
Tak hrávají v libém tónu, jen to duní z bombardonu.

Vojna byla tuze dlouhá, kapitola jedna pouhá.
"Stálá parta", každý říká, změnili jen bubeníka.
Roman, Blahoš, aj ten Ladik, každý zpívá jak ten slavík.
Kozlaňáci s námi stále, zas to žije v každém sále...

a na konec... tož tak hrajem furt... a tak vznikali Kozlaňáci.